Když jsme v předjaří letošního roku vybírali kam letos na 24hodinovku padl los na Jihlavu. K prvotním argumentům – údajně skvělé zázemí a parádní trasa vedoucí centrem města, ještě postupem času přibylo stanovení závodu Mistrovstvím ČR ve 24h. Tudíž jsme zagitovali okolí, dali dohromady týmy, v pátek 18.5 nasoukali do vozů naše skromné stanové městečko a vyrazili směr Jihlava.
Hned na vjezdu do areálu čekalo posádky pohoštění v podobě kalíšku (snad) domácí slivovičky…už to samo o sobě dalo tušit o kvalitě celé akce… Zoubek pohotově vyjednal naší posádce dvojitou porci a pokračovali jsme vpřed najít základní tábor. Tady už nás nějakou dobu očekával zbytek našich týmů a jelikož nás naši dříve dorazivší kolegové již stihli odprezentovat, zbývalo jen vybalit, dokompletit tábor, povečeřet co gril dal a yyrazit na trochu té předzávodní kultury – do zdejšího amfíku na Wohnouty. Většího zkulturnění jsme se museli bohužel v zájmu „lepších zítřků“ zdržet (alespoň mi co jsme měli před sebou 24 hodinovou šichtu) takže dva tři ježky a pak raději odcházíme bydlet. ..(skrytou pravdou zůstává že naše cesta ke spánku vede skrze zelený party stan, okupovaný přesně nedefinovaným počtem debatérů našich i sousedního stánku – Explosiwci a T. Kozák, a dosavadní párek ježků tak ještě posílí kozlík z velkopopovické petky)
Druhý den vstáváme odpočatí a s čistou hlavou, přesto že je kolem osmé, do chladného rána – depo a celý areál totiž pořadatel nasituoval do údolí v zářezu mezi lesokopci takže než se mozol vyhoupne přes vrcholky stromů chvíli to trvá. A představa zítřejšího rána člověka taky zrovna dvakrát nezahřeje, naštěstí předpověď hlásí na nedělní ráno lehké oteplení – až na opoceníhodných 5°C! Nicméně někteří z nás si z toho nic nedělají a klidně si i přivstali. Když se ploužím ze stanu zrovna přijíždí Martin s Dúšou a asi tak týdení zásobou rohlíků a Jožin naproti u karavanu zahajuje snídaňový rozkroj. Hlady teda rozhodně nezemřem. ..Po snídani probíhají přípravy techniky, taktiky, věšíme nástěnky a startovní čísla, nasazujeme čipy. Světla na noc nenabíjíme, zatím nám nebyla spuštěna elektřina. Trošku si zanadáváme a jdeme si postěžovat provozovateli centrály za naším stanem. „Tak to prej spustí kolem pátý, na hokej by to mělo běžet“…Před polednem vyrážíme na prohlídku okruhu. Trať začíná zvesela – po sotva 500 metrech podél řeky se stáčí vpravo do kamenité stojky s kulatinovými „pražci“, vystoupáme několik desítek metrů, následně se rovná a po pěšinách ve stráni nad depem sjíždíme zase dolů, 2 krát kosa v prachu a kamení a zase zvolna do kopce, v tomto duchu se trať houpe a kroutí dál parkem nad Jihlavskou ZOO, po krátkém prudkém výjezdu v kořenech projíždíme kousek městem a znovu do terénu. Na smyčce kolem jezera čeká jezdce krátká prudká stráň slibující při dobrém rozjezdu efektní skok (a možná i defektní dopad do boule asi metr a půl za hranou). Za jezerem přejíždíme železnou roštovou lávku a odkláníme směrem do města ..a na hrad. Co nevidět nás čeká prudký výjezd po kostkách a výběh do schodů ve finální fázi výjezdu. Nahoře u hradu je kontrola mezičasu. Dál už je to za odměnu. Od hradu sjezd po dřevěných schodech, kolem hospodských zahrádek, přes náměstí a rychlý finální sjezd s dlouhými kamenými schody na začátku a kosou vlevo na cyklostezku na konci. Asi jediný defektem zavánějící úsek, který si při závodě několikrát vybírá daň i na naší straně. Dole na cyklovce už čeká jen krátký rozvlněný sprint do cíle. Po louce do depa přijíždíme s prachem a potem na tváři a pocitem že tahle trať nás prostě musí bavit (ovšem otázkou je jak dlouho).
Je asi tak doba předzávodní rozpravy, která nás jako obvykle moc nezajímá takže jí vynecháváme a raději se chystáme na start. Na startovní listině máme 5 teamů: 2V Bikers RS-t – Temelín, Marťas, Dúša, Zoubek (24h); 2V Bikers RBMC – Lukas, Robin (24h); 2V Bikers Poprvé – Heřmi, Honza P. (12h); 2V Bikers Za Dědka – Vraťas, Libor V. (12h); 2V Bikers Napůl – Cáfa, Tomáš H. (12h)…. Po půl dvanácté vyrážím s Lukasem na náměstí. Ostatní jsou už někde v tlačenici startovního pole. Úderem poledne a výstřelem z kanonu je zahájen závod a peloton bajkerů se vyřítí z Jihlavského náměstí na příváděcí úsek. Slunce mezitím vytáhlo teplotu na 20°C, což je ve stínu Jihlavských sadů docela příjemné. Odpolední hodiny závodu utíkají. Ze začátku občas někdo doběhne z proraženou gumou, někteří i dvakrát za sebou a někeří, jmenovitě Zoubek, při tom ještě trhají osobní rekordy. Jak se blíží pátá hodina ozývají se připomínky na systém střídání v kolech –všichni chtějí vidět hokej, a nehledě na naše stále častější naléhání centrála za naším stanem stále „neproudí“. To že je centrála soukromá samozřejmě nikdo z nás ani netuší a neváháme, z našeho dosavadního pohledu zcela oprávněně, prudit pána od centrály a nadávat na stranu pořadatelů… Brzy se vše vyjasní. Trochu faux pas, ale po hokeji alespoň konečně nabíhá elektřina. Nabíjíme světla, Jožin žhaví gril a naše depo zalévá barbecue atmosféra. Trochu mě mrzí, že se nemůžeme oddat obžerství ke kterému lákají přetékající stoly a tak jenom sem tam po skromnu zakousnem a věnujeme se dál sportu. Blíží se polovina závodu, padá soumrak, brzy přijdou ke slovu světla. Na druhou stranu, dvanáctkářům už se nachyluje do finishe. Vraťas s Liborem útočí na druhé místo celkově, Heřmi a Honza drží 3. Pořadí v kategorii a Cáfa s Tomášem jsou bezpečně na 6 místě. Naše čtyřka ve 24hodinovce zatím stále na 4 místě a Zoubek po každém kole zarputile studuje výsledky. Robin s Lukasem zatím vytrvale krouží na 3. pozici.
Kolem deváté Martin nasazuje světla a vyráží první do tmy, po něm štafetu přebírám já. Noční trasa částečně osvětleným městem a parkem má svoje kouzlo, ikdyž to už tohle dobou možná ne každý ocení. Na druhou stranu někteří, jako třeba Robin se zrovna teď probírají k životu a přes noc trhají vlastní best lapy. Snad poprvé, se teď na chvilku dostávám na občerstvovačku (především díky Jožinovi a jeho přikladné občerstvovací péči), rychlá polévka, hlt čaje a zase zpět do víru závodního dění. Poslední noční kolo dojíždím těsně před půlnocí, předávám štafetu Dúšovi a jdu se věnovat steaku a odpočinku. Společně s Martinem máme na pár hodin splněno. O něco víc splněno mají kolegové z dvanáctihodinovky, tam už je rozhodnuto (všechny 3 teamy obhájili svoje předpůlnoční pozice). Tiše závidíme. Já se Zoubek i hlasitě. S představou že bychom měli závod už za sebou a veškeré další úsilí mohli věnovat opíjení těla i ducha plánujeme na příští rok 12 hodinovku. Docela nás ta představa baví… Na chvíli upadnu do spacáku, ale už kolem čtvrté musím být zase zpátky na trati. ..Dvě hodiny spánku žádnej šlágr a teplota venku taky ne – přesně podle páteční předpovědi. Lepší zbytečně nemyslet… přejdu na chvíli vedle do vyhřátého stanu. Od včerejšího večera je tu v permanenci plynový hořák a teď k ránu je přímo k nezaplacení . Teplo „oddílového krbu“ sem kromě našich přilákalo i sousedy ze stánku Focus – Ivanu a Ondru a ve finále i Koziho, jehož důvody ke složení těla na lehátko (tj. nuda plynoucí z neúměrného náskoku před soupeři) mohou vzbuzovat dojem že zase nejde až o takovou „masáž, ale to rozhodně neplatí pro nás normální smrtelníky. Vlevo na lehátku smotán v dece a spacáku odpočívá Lukas, v polospánku, oči jak angorák, naproti na lavičce padá totální útlum na mne a Marťase. U druhé snídaně už usínám ve stoje. Noční s nadsázkou osnované plány na 12hodinovku v příštím roce bereme jako definitivní a neotřesitelné a asi jako každý rok nad ránem rozvíjíme úvahy z jakýho debilního důvodu se týhle čtyřiadvacetihodinový parády vlastně účastníme.
Se vším zatočí až 11 hodina – zřejmě euforie z konečně posledního kola podpořená parádním slunečným počasím. Veškerá únava jde stranou a dokud to je ještě možné je třeba užít si zdejší nádhernou trať a atmosféru závodu. Zahazuji čip a jedu ještě se Zoubkem do posledního kola, 4. místo máme z obou stran jistý, takže už není kam chvátat. Jedem na pohodu …a na pivo. Před odjezdem jsme si nacpali kapsy nevyužitými nápojovými lístky, takže po dojezdu posledního kola otáčíme rovnou ke stánku a s úctyhodným vějířkem modrých stravenek v ruce máváme na výčepní: „8 ježků!“…Jsme zpátky v normálu …příští rok jedem znovu …příští rok jedem na bednu! ..Kolem 1 hodiny je vyhlášení – na bedně na 3. místě ve 24h dvojic je Lukas s Robinem; ve 12h dvojic na 3. místě v kategorii Heřmi a Honza, a ve veteránech na 1. místě Vraťas a Libor Vlach (celkově 3. ve 12h). Tak příště už jenom tu čtyřku..
Komementáře nejsou povoleny.