Je neděle 1.4. den prvního letošního závodu, v šest ráno by měl zvonit budík a v osm dle plánu vyrážíme do Dýšiné na 8km časovku ve zdejším Golfovém resortu. Jenže je neděle 1.4. a budík evidentně nezvoní, vstávám s nepatrným překvapením kolem sedmé, snídám, mažu, balím. S půlhodinovým zpožděním se dosupím do Blovic a vyrážíme se Zoubkem, protivětrem a jinovatkou všude kolem, kolmo na Dýšinou. Po desáté se registrujeme a vyrážíme projet trať. První km závodu tvoří asflatové cestičky vlnící se mezi greeny – ladně kopírují terén a zatáčky klopí zásadně ven z oblouku. O něco dál zjišťujeme že navíc celkem slušně kloužou a Zoubek se sune smykem po předním kole do greenu. Naštěstí bez újmy. Pokračujeme dál, nahoře nad hřištěm přichází delší stoupání po šotolině a sjezd po lesních cestách a panelech, zpátky mezi greeny a zpátky do lesa, krátké stoupání a sjezd podél řeky a přes po dřevěné lavce. Na druhé straně na nás čeká krátká leč prudká asfaltová stojka (jak se tudy prohání golfový vozítka to bych chtěl docela vidět). Stojku vyjedeme sotva do půlky – těžký převod na kluzkém asfaltu zrovna moc dobře nefunguje. Nahoru dotlačíme a už se před námi vlní cílová „rovinka“. Do areálu se vracíme akorát na předzávodní rozpravu. Účast vypadá celkem nevalně, kolem 20ti závodníků, včerejší počasí asi dost lidu odradilo.
Vzápětí přichází start…se startovním číslem 3 vyrážím jako první. Závod probíhá stejně hladce jako při tréninku, asfalt pořád klouže – v táhlé zatáčce pod kopcem si to ověřuji „řízeným“ dvoumetrovým smykem na přední kolo (který naštěstí vyrovnám ladným odrazem levou nohou) a stojka před cílem taky nejde vyjet, ani na kašpara. Jenom Zoubek oproti treninku nějak nasadil – už někde v půli šotolinového výjezdu je na dohled a je mi jasný že startem daná minuta už je dávno v tahu. …S krátkým odstupem projíždíme cílovou rovinkou a je dokonáno, zbývá už jen vyčkat na sečtení výsledků. Odebíráme se tedy na guláš a pívo k občerstvovacímu stánku, což tady znamená, polévka a guláš z talíře ve zdejší golfové restauračce se stylovou koženou sedací soupravou naproti baru. Zabíráme křesla a dáváme pivo ..dvě …tři … Je tu vyhlášení. Zoubek obsazuje první příčku, já (Temelín) hned za ním. Docela zdařilá nedělní vyjížďka. ..Dopíjíme poslední pívo a v blaženém stavu za vítězného opojení a s kupou cen co nemáme kam dát vyrážíme zpátky na Blovice…
Komementáře nejsou povoleny.